Dvanáct let praní

Když jsem byla ještě malá pračka, pořídili si mě babička a děda Pilných. Každý den jsem prala. Po pěti letech se ale najednou stala nehoda a já byla v opravně. Pěkně to tam vonělo a já jsem byla jako v ráji. Další čtyři roky se nic nedělo a já byla spokojená. Jednou v noci jsem prala a najednou: lup, škub a tsssssssssssss…

„Dědo, nelež a vezmi nářadí, já beru hadry a ručníky!“

A ze zdi tekla voda. Tak jsem radši spala.  O jeden rok později se začala přestavovat kůlna a další rok se přestavovala veranda. Zrovna jsem měla pauzu a najednou slyším: „ Bené. Dej to vysušit.  A takhle náhodou, nezaschne ten beton? To je jedno. Pračka to nějak vypere.“  A když přijela babička, dala prát prádlo, ale nevšimla si, že kapsy jsou plné zatvrdlého betonu.  Chudák já! Tak o rok později jsem udělala dlouho plánovanou pomstu za ten beton. Muhahahahahaha!!!!

Tak jsem už prostě přestala pracovat.  A pak už si pamatuju jen cestu do sběru. A dál už nic. Ale pak jsem cítila perník. Ale babiččin perník!  A tak jsem se vrátila k Pilným a přiběhl se na mně podívat Michal.  A já už vím, že bych babičku a dědu Pilných (a Bena) nikdy nevyměnila.                 

Michal Ouzký, 5. ročník

O Vysavači

V roce 2013 mě koupili Electro-worldu. Doma jsem vysával každý den podlahu.

Byl jsem veliký, fialový s bílými pruhy.

Byl jsem tak šťastný, nikdy mi nic nechybělo. Byl jsem hrdý na svou práci, že pomáhám lidem zlehčovat život. Ale věděl jsem, že někdy dosloužím. Jeden den jsem úplně dosloužil. Druhý den mě odvezli k recyklaci. 

Michal Petrovický, 4. ročník, ZŠ Vápno

O rozbitém toustovači

Když mě koupili v IKEA, měl jsem radost, když ten špunt se na mě koukal. Když mě zapojili do zásuvky, obr si ohřál rohlík.

Měl jsem radost, když ve mně voněl chléb. Vždy nějakou dobu byli pryč, asi dvě hodiny. Obryně se o mě starala, zapínala mě.

Brala pryč zbytky pečiva, když ve mně byl prach, nastartovala mě, a prach fuč, asi čáry, máry. Ale já se rozbil. Pak se mnou jeli k opraváři. Ale on nevěděl co s tím a pak mě vyměnili za nový. A na mě zapomněli, ten nový se jen smál.

Martin Bělský, 4. ročník, ZŠ Vápno

O pračce

Asi před pěti lety jsme si koupili pračku. Zabydlela se u nás v koupelně a starali jsme se o ni. Potom se rozbila, přetrhl se řemen. Můj táta, který je opravář, ji opravil. Potom zase dobře fungovala. A uběhl měsíc a pračka se rozbila tak, že už nešla opravit. Táta ji odvezl do domečku, kde skladují elektro odpad k recyklaci. Tak doufám, že se z ní vyrobí něco užitečného!

Jan Slavík, 3. ročník, ZŠ Vápno                                                                          

Rozbitý fén

Moje rodina si mě koupila v roce 2016. Svědomitě jsem sloužil a foukal vlasy celé dva roky. Jednou ráno mi nebylo moc dobře. Večer mi bylo ještě hůř, když mě chtěli zapnout, tak to nešlo. Došlo mi, že jsem rozbitý. Dali mě zpět do krabice a do skříně. Ráno mi bylo ještě hůř, než večer, chtělo se mi spát. Najednou se otevřela skříň, koukala na mě celá rodina. Potom mě dali do auta a jeli jsme do velké budovy. Předali mě pánovi, který zajišťuje recyklaci. Potom moje rodina odjela. Doufám, že ještě dobře posloužím k výrobě třeba nového fénu a ke své rodině se vrátím.

Barbora Pavelková, 3. ročník, ZŠ Vápno

O pračce

Ahoj, já jsem pračka a bydlím v Olomouci u rodiny Tomanových. Bydlím tady už pět let a hezky se o mě starají. Dávají mi prací prášek a oblečení podle barev. Mám také kamarádku sušičku. Když já doperu, sušička to usuší. Ale jednoho d ne jsem se rozbila, prostě jsem dosloužila. Odvezli mě do velké haly a chňaply mě obřím drápákem. Potom mě zrecyklovali. Mnoho mých dílů použili k výrobě nové pračky. Dostala jsem se zpět do obchodu, přišla rodina Tomanových a koupila si mě zase. Takže jsem zpět doma i se svojí kamarádkou sušičkou.

Petr Pražák, 3. ročník, ZŠ Vápno